Asi před 11 lety jsem řešila, zda odejít či neodejít ze svého tehdejšího zaměstnání. A řešila jsem to opravdu dlouho. Babrala jsem se v tom. Ztrácela jsem dlouhé hodiny sjížděním serverů s novými pracovními příležitostmi, aniž bych byla ochotná podat výpověď. Psala jsem si různé seznamy pro a proti.

Ptala jsem se kamarádů, rodičů i manžela. A oni mě poslouchali a dávali mi dobré rady. Žádná z nich mi ale nepomohla se k něčemu rozhoupat.

Tehdy jsem si najala svého prvního kouče. Během tří sezení jsem rychle pochopila, že chci zůstat v zaměstnání, pokud se mi v něm podaří změnit pár věcí. Dohromady s koučem jsem se i připravila na to, co a jak říct šéfovi. Všechno klaplo a já v této práci vydržela dalších 6 let. A byla jsem tam moc spokojená.

Můžete si říkat, že to řešení je banální. A máte pravdu. Jenže já ho v té chvíli neviděla. Měsíce jsem se točila v kruhu. Potřebovala jsem, aby se mě někdo správně zeptal, aby mě někdo vytrhl z kolotoče mých myšlenkových pochodů. A můj kouč to udělal.

A proč vám to píšu? Protože někdy se můžete zbytečně točit v takovém kruhu myšlenkových pochodů ohledně toho, jak vše lépe stíhat a jak být v životě spokojený.

Třeba již dlouho nestíháte a nedokážete stále najít tu rovnováhu, ve které byste se cítili dost dobře. Ve které byste stíhali všechny povinnosti, a zároveň měli čas na sebe i své blízké. Nebo máte pocit, že to prostě nejde, že už jste vyřadili vše nedůležité, že zůstalo jen to zásadní a pořád je toho moc. Nebo můžete mít pocit, že nemáte žádnou sebedisciplínu.

Věřte mi, že řešení je ve vás. Jen možná potřebujete někoho, aby vám ho pomohl odhalit.

A tak tento dlouhý dopis uzavřu citátem z Koučink portálu:

Když chcete něco znát, najděte si poradce. Když chcete něco umět, najděte si učitele.
Když chcete něco opravdu dělat, změnit, uvědomit si či vyřešit, najděte si kouče.